U koček je velmi velká variabilita, co se týče stylu života. Některé kočičky jsou typicky venkovní, do domu téměř nechodí, velmi často přijdou do kontaktu s jinými kočkami a tím i infekcemi, zejména pokud nejsou kastrované. V tomto případě dochází mezi kočkami a zejména kocoury i k potyčkám, což přináší další rizika infekce. Tyto kočky si často i samy vyhledávají potravu, nejsou na svých majitelích výrazně závislé. Další skupinu koček tvoří kočky tzv. polovenkovní, žijí s majiteli v domě nebo v bytě, ale mají volný přístup ven, pro krmení si téměř zásadně chodí domů, mohou lovit myši, ale málokdy je žerou. Často chodí ven jen na noc a pak celý den prospí doma. Tyto kočky se již méně stýkají s jinými kočkami, často z toho důvodu, že jsou většinou kastrované (jak kocouři, tak kočky) a jsou na svých majitelích trochu více závislé. Riziko infekcí je u nich nižší než u typicky venkovních koček, ale přesto relativně vysoké. Mohli bychom zde zařadit i skupinu koček chovných chovaných výhradně ve voliérách, případně ve voliérách s přístupem do domu. Tyto kočky se netoulají, nemají možnost bližšího styku s cizími kočkami a jsou krmeny pouze majitelem. Riziko infekcí je ještě nižší. Poslední skupinu koček tvoří kočky tzv. indoorové, to znamená, kočky žijící trvale v domě nebo v bytě. Tuto skupinu by jsme mohli ještě rozdělit do dvou podskupin - kočky žijící trvale v bytě s přístupem na zasíťovaný balkon, terasu nebo k otevřenému oknu a kočky bez jakéhokoli přístupu ven. Tyto kočičky nemají šanci se setkat s cizími kočkami, proto i riziko infekcí je velmi nízké, u koček z poslední skupiny téměř nulové.

V naší ordinaci se řídíme intenzivně způsobem života kočiček a dle toho vytváříme téměř individuální vakcinační schémata.